Vodácká akce na Ohři

Skupina mupáků se sešla ve čtvrtek v podvečer v sokolovském kempu, odkud v pátek ráno vyrazila směrem k vodáky nejvyhledávanějšímu úseku z Lokte nad Ohří do Vojkovic. V plánu byly zastávky na turisticky nejatraktivnějších místech: Loket nad Ohří, Svatošské skály, Karlovy Vary, peřej Hubertus a Kyselka.

V Sokolově nás nepřivítaly zrovna letní teploty a tak jsme po zabydlení v kempu postupně prchali do města na společnou večeři. Nikdy bych nevěřil, že bude tak složité najít v Sokolově alespoň trochu slušnou restauraci. Po 45 minutovém bloudění centrem Sokolova nás cesta zavedla k nádraží do místa, jak jsme se později dozvěděli od místních dívek čekajících na MHD, zvaného „sokolovský Bronx“. Děvčata nás naštěstí včas vyvedla z této asi hlavně v noci nevyzpytatelné oblasti a doporučila nám dva gastronomicky zajímavé podniky, ze kterých jsme si vybrali místní Steak Bar. Musím říci, že jsme neprohloupili, kvalita pokrmů byla na vysoké úrovni.

Po výtečné večeři jsme vyrazili zpět do kempu. Po cestě nás zlákala světla baru s názvem Jack's Legendary Pub. Nutno dodat velice originálně zařízeného. Uvnitř byl v plném proudu večer písniček českých velikánů. Nejvíc v kurzu byly songy slavíka Gotta, Marušky Rottrové a Káji Zicha – pro mě krásná vzpomínka, mladí dle reakcí slyšeli poprvé. To vše bylo doplněno milou obsluhou a širokým výběrem nápojů výborné kvality za zlomek pražských cen.

Při odchodu z baru jsme se řídili heslem: „z baru rychle do stanu (tam ještě rychleji do spacáku), nebo rýmu dostanu“. Venkovní teplota se pohybovala kolem 6 stupňů, noc byla jasná.

Páteční ráno se neslo ve znamení rychlé snídaně, přebírání vybavení, balení stanů a zavazadel. V 10:00 jsme mohli za společného vodáckého zvolání Ahóóóój vyrazit na cestu prvního úseku (13 km), který nás, s jednou krátkou mezizastávkou v tábořišti u Barona v Královském Poříčí, přivedl do Lokte nad Ohří. 

Příjezd do Lokte po vodě, to je prostě zážitek. Esíčkovitě se klikatící řeka (ve tvaru lokte) nabízí z úrovně hladiny úchvatné pohledy na dominantní hrad, který se tyčí na skále. Po pravé straně míjíme letní amfiteátr, kde večer zapěje operní hvězda Dagmar Pecková. Před námi nesjízdný jez, který přenášíme a málem přicházíme o Lukáše, který po uklouznutí doslova „dohopsá“ za dohledu bezmocného kormidelníka Pepy po schodech s lodí v náručí až do řeky. Pár pořádných temp a dojíždíme do lesního kempu v blízkosti Lokte.

Po utáboření se přesouváme ke stánku k zaslouženému odpočinku. Kemp se vyznačuje příjemnou a klidnou polohou s výborným studeným pivem. Po krátkém oddechu vyrážíme prozkoumat centrum města a okolí hradu. Cesta utíká rychle, brzy vcházíme do centra, které si mimo jiné vybral i hollywoodský štáb pro záběry jedné z bondovek. Záhy se rozdělujeme na dvě skupiny. Tenisoví maniaci vs. milovníci historie. Fanoušci tenisu se vydávají do „vyvoněné“ restaurace u Karla IV., kde sledují vrcholící daviscupovou bitvu. Historici dávají přednost prohlídce starobylého hradu pod dohledem zkušeného průvodce. Ten nás svým osobitým způsobem výkladu několikrát přivede do rozpaků a rozesměje, takže odcházíme navýsost spokojeni. Zbývá vyzvednout tenisty a najít něco kultivovaného pro páteční večeři. Na rozdíl od Sokolova nehledáme dlouho. Pivovar Ferdinand, který je součástí stejnojmenného hotelu, nás ohromí lahodným pivem i kuchyní, ale hlavně přístupem k zákazníkovi. Po naší reklamaci prošlého chleba obdržíme od číšníka 9 medovin, což je na české hostinské poměry opravdu nevídané :-). Ještě přitom stihneme u vedlejšího stolu pozdravit slavici Dagmar Peckovou a poděkovat jí za práci. Za chvilku už z nedalekého amfiteátru znějí první tóny operních árií v podání této umělkyně. Zaplatíme, přicházíme blíže, zjišťujeme cenu lístků (byla vyšší než rozpočet na ubytování a půjčovné vybavení pro celou akci), vracíme se zpět do kempu.

Ten se zatím naplnil do posledního místa, a tak po příchodu rezignujeme na frontu u stánku a spokojeně uleháme bez společnosti místního zlatavého moku.

Sobota ráno: jedeme dál, příští stanice kemp Hubertus. Po cestě nás čekají zastávky u Svatošských skal a v Karlových Varech. Konečně si užíváme teplého, slunečného počasí za doprovodu nádherných výhledů na skalní masivy. Prostě pohodička. V Karlových Varech nás má na starosti místní rodák Pepa, který nás nakrmí v místní řízkárně. Nesmí chybět dezert, takže ještě zastávka na zmrzlinu a typickou kulatou karlovarskou lázeňskou oplatku. Z Varů je to ještě kus cesty, tak hurá zpět do lodí. V podvečer dorážíme příjemně unaveni do kouzelného přírodního kempu Hubertus, kde si zabíráme místa kousek od hlavního ohniště. Večerní táborák, zpívání, opékání buřtů. Prostě naplno si užíváme vody.

Nedělní ráno nás vítá deštěm, a tak o hodinu a půl posouváme odjezd. Čeká nás sjezd divoké peřeje a my zatím alespoň pozorujeme první odvážlivce, kteří divoké vlny zdolávají. Ne všem se podaří „neudělat“, takže si ujasňujeme trasu a způsob jízdy. Hlavně pokoru a trošku toho vodáckého štěstíčka. Asi jsme mu šli naproti, protože všechny naše lodě projíždějí bez zaváhání! Pokračujeme dál do cíle ve Vojkovicích. Počasí nám v neděli bohužel nepřeje. Teplota vzduchu je sice příznivá, ale naše jízda je doprovázená častým a poměrně hustým deštěm. Po krátké poradě se domlouváme na zkrácení trasy a předání vodáckého vybavení už v Kyselce, kde se nachází hlavní stáčírna minerální vody firmy Mattoni.

Vybavení předáno, čeká nás cesta do Prahy, nebo-li páté vydání putování po českých řekách s MUP je u konce. Unavení, spokojení, plní zážitků… Kam vyrazíme příště? Morava, Otava nebo opět na Vltavu? Uvidíme. Každopádně za rok zase Ahóóóóóój.