Diplomatické vztahy mezi Kubou a USA – na cestě k normalizaci?
30. 3. 2015 Autor: Iberoamerické centrum MUP Prezident Barack Obama v prosinci 2014 označil více jak půl století starou politiku kubánského embarga jako zastaralou a neúspěšnou. Tím se otevřel prostor pro normalizaci vztahů mezi Kubou a USA a tedy i eventuální zakončení jednoho z přežitků Studené války na západní hemisféře. Tajná jednání mezi Barackem Obamou a Raúlem Castrem, při nichž se obě strany mimo jiné domluvily na výměně vězňů, mohou vyústit v zásadní přehodnocení bilaterálních vztahů mezi USA a Kubou.Toto prohlášení prezidenta Obamy vyvolalo vlnu reakcí v USA i na ostrově. Zatímco americké firmy se těší na vstup na kubánský trh a mnozí Kubánci doufají, že brzy budou mít přístup k lékům, internetu, rozvojové pomoci a artiklům, které nejsou na Kubě jednoduše k dostání, kubánská opozice v obou státech a republikáni kubánského původu se staví vůči očekávané normalizaci diplomatických vztahů a ekonomické liberalizaci buď negativně, či přinejmenším dosti skepticky.
Kulatý stůl Iberoamerického centra MUP, jenž se konal 16. března a jehož se účastnilo šest kubánských hostů – Dianelys Rodríguez Morejón, Henry Couto Guzmán, Jean Pierre Isla Perez, José Ernesto Morales Estrada, Roseling Peñalver Cruz, and Eider Frometa Allen – se těšil velkému zájmu studentů, kteří nenechali jedinou židli v sále volnou a posléze nepřestávali kubánským hostům klást podnětné otázky. Výsledkem byla zajímavá dvouhodinová diskuse o reáliích Kuby, aktuálních ekonomických změnách, a očekáváních plynoucích z dialogu mezi USA a Kubou.
Jeden z prvních dotazů z řad studentů se týkal ekonomické liberalizace, dopadu dosavadních změn i jejího očekávaného prohloubení. Aktivista a obhájce lidských práv z Guantanáma Couto Guzmán potvrdil, že očekávaný konec embarga v kubánské společnosti vzbudil naděje na vylepšení životní úrovně. Nicméně Couto Guzmán také zdůraznil, že ono ekonomické uvolnění doposud neuvedlo v chod demokratizaci, a tudíž pluralitní a svobodný politický systém zůstávají v nedohlednu.
Nezávislý právník a bývalý soudce Isla Perez z Havany dodal, že malé ekonomické svobody představují vysoce účinnou taktiku kubánské vlády, schopnou uklidnit občany v době krize. Opatření směřující k liberalizaci, jako např. povolení soukromých restaurací (tzv. „paladares“), drobného podnikání („cuentapropismo“), byly reakcí na hlubokou ekonomickou krizi (nazývanou „periodo especial“) poté, co Havana přestala v devadesátých letech 20. století těžit z výjimečných ekonomických a politických vztahů s Moskvou. Také nedávná politická krize dala průchod reformám, díky nimž Kubánci v dnešní době mohou cestovat bez výjezdních doložek, kupovat a prodávat auta, či byty. Isla Perez zároveň upozornil na to, že zatímco ruské a čínské investice si již na Kubu našly cestu, ty americké zůstávají vzhledem k ekonomickému embargu pozadu. Navrhovaná revize diplomatických vztahů se podle jeho názoru snaží napravit tuto nevýhodnou pozici potenciálních amerických investorů na Kubě.
Z ekonomických reforem se stočila diskuze na dostupnost informací a svobodu projevu, která je z velké části limitována kubánským režimem. Přítomní Kubánci vysvětlili, že oficiální zprávy od kubánských zpravodajů bývají zkreslené. Některé informace (např. o zmíněných zahraničních investicích na Kubě) se mnohdy k řadovým Kubáncům nedostanou. Občanská společnost na Kubě, do níž patří různí političtí aktivisté, nezávislí novináři a právníci, či opoziční lídři, sdílí neoficiální zprávy prostřednictvím CD, USB, lokálního emailu Nauta, popř. přes opoziční, či k vládě kritické tiskoviny. Redaktorka Rodríguez Morejón z nejzápadnější kubánské provincie vysvětlila, že jejich neoficiální noviny Panorama Pinareño vychází v nákladu pět set až tisíc výtisků měsíčně. Tato skutečnost v publiku vyvolala dotazy. Studenty především zajímalo, jak autority reagují na tuto nezávislou novinářskou činnost.
Ze zkušenosti kubánské redaktorky, články, které pojednávající o nedostatečných socioekonomických podmínkách některých jedinců či rodin, se občas dočkají přímé reakce kubánských autorit, které dosud používají socialistickou revoluční rétoriku, a proto se snaží největšími problémy sociálního charakteru zabývat. Noviny, jak vysvětlila Rodríguez Morejón, jsou navíc propojeny s aktivitou nezávislých právníků, a rozvíjí se díky podpoře zahraničních neziskových organizací.
Antonína Blažka, bývalého velvyslance ČR ve Venezuele, zajímalo, jakým směrem by se podle přítomných Kubánců měl ostrov ubírat: Příkladem ekonomicky liberální, avšak politicky nesvobodné Číny? Nebo modelem, který zajistí politickou svobodu, ale třeba nezajistí ekonomický rozvoj? Aktivista Frometa Allen vyjádřil, že prioritou by bylo sesadit vládu, kterou označil jako nelegitimní. Spolu s ostatními kubánskými hosty se shodli, že změna politického systému je na prvním místě. Riziko násilí při politickém převratu nikdo z přítomných nepřipouštěl. Účast komunistické strany ve svobodných volbách však připustili, jinak by volby v jejich očích nebyly plně demokratické.
Živá závěrečná diskuze byla inspirativní nejen pro přítomné studenty, ale i pro představitele kubánské občanské společnosti a opozice, kteří oceňovali zdejší zájem o dění na Kubě. Pro řadu kubánských hostů znamenala návštěva ČR první zkušenost z pobytu v zahraničí, a samozřejmě také první setkání se studenty Metropolitní univerzity Praha. Obě strany toho naplno využily.