Zkouškové období na zkoušku

Fáze 1 – měsíc před začátkem zkouškového období:

Student si myslí (naivně), kolik má ještě času. Proto je ve školních lavicích stále relativně prázdno, kdežto v klubech a hospůdkách se nemůžete hnout.

Fáze 2 – 14 dní do začátku zkouškového období:

Student si dává do kupy všechny termíny. Začíná zvažovat, zda jít na pozdější termíny. Hlavou se mu honí myšlenky typu: „Tak zítra už do té školy vážně půjdu. Potom napíšu tomu chytrákovi z 1. brázdy o poznámky. A za klukama/holkama do hospody/obchoďáku půjdu jen tak na hodinu, maximálně na dvě.“ 

Fáze 3 – 1. den zkouškového období:

Student: „Mám všechny podklady, to je super. Ještě, že jsem to nenechal/a náhodě. Prozíravě jsem si napsal/a termín až za 10 dní, mám spoustu času na učení.“ Ubohý student ale netuší, jaké nástrahy na něj čekají.

Fáze 4 – 5 dní do zkoušky:

Student se místo učení stihne podívat na facebookové profily všech svých přátel (samozřejmě ze studijních důvodů, co kdyby tam spolužáci dali něco užitečného), jít na 3 party (z toho dvakrát mít druhý den neskutečnou kocovinu paralyzující celé tělo, o mysli nemluvě), podívat se minimálně na všechny řady svého oblíbeného seriálu a dokonce si i uklidit pokoj. Aby se neřeklo, přepsal si okopírované zápisky do svého notebooku.

Fáze 5 – 3 dny do zkoušky:

Pomalu, ale jistě se blíží panika. Ve studovně/pokoji studenta se hromadí: obaly od čokolád a tyčinek, plechovky a pet lahve, talíře od jídla, hrnečky a skleničky, smrad (ovšemže z kouře, který jde „zapálenému“ studentovi od hlavy).

Fáze 6 – 1 den před zkouškou:

Dívčí část studentů volá svým nejlepším kamarádkám s brekem, že to nezvládnou. Následuje optimistický hovor o tom, jak aspoň něco určitě řeknou. To celé je završeno opět zoufalým pláčem. Načež se obě usnesou, že si dají ještě čokoládu (případně víno, někdy i dvojitou dávku, záleží na obtížnosti zkoušky). Pánská část studentstva sakruje, rozčiluje se a mezitím si říkají, jak strašně hustí jsou, že to prostě dají! Když už jsou to takoví borci. To vše proloženo nadávkami na účet velevážených kantorů a pivem. 

Fáze 7 – zkouška:

Ráno stažený žaludek, dívky sází na slogan: „Když už nic, ať mi to aspoň sluší“, kluci nasazují výraz: „ Všechno mám na háku“ a jde se.

Fáze 8 – po zkoušce:

„Dal/a jsem to? Ne? Jak je to možné? Vždyť jsem se celý měsíc poctivě připravoval/a! Minimálně 14 dní určit!“ Po počáteční panice a případných slzách je nutná zastávka v nedaleké hospůdce s dalšími svými souputníky. Toto „studijní“ sezení se protáhne až do ranních hodin (naprosto nečekaně).

Fáze 9 – příprava na opravný termín:

Po probuzení se do „těžkého rána opilcova“ a následné celodenní regeneraci následuje opakování fází 3, 4 a 5. Jen ve zdvojnásobené míře. To platí jak pro počet snědených čokolád a sušenek, tak pro počet hovorů s kamarády, slz, zoufalého smíchu i litrů vypitých Redbullů, piv a skleniček vína. 

Fáze 10 – 1 den před druhým pokusem:

Záchvaty paniky střídají smích a pláč zároveň. Rodiče se strachují o duševní zdraví svých dětí. Student sám sobě slibuje, že příští semestr už do školy bude chodit pořád (ale teď už vážně), bude si psát vlastní poznámky a číst povinnou (dokonce snad i „pouze“ doporučenou) literaturu. 

Fáze 11 – Mission complete:

Po tom, co se student chvíli mořil s vymýšlením vhodných odpovědí na zapeklité otázky kantora a dozvěděl se konečný verdikt, přichází vlna emocí. Radost, euforie a silácké řeči („Vždyť to nic nebylo. Pche, brnkačka.“). Na studenta také čeká celá řada party a všemožných oslav (Honza udělal zkoušku, Jana to také dala, Ivana konečně dala tu poslední, chudák až na třetí pokus a Tomáš to také má,…). To vše jen do chvíle, než přijde další zkouškové období…