Letní akce s Mupáky 2020

Letní akce v Jizerských horách 16. - 19. 7. 2020

Začali jsme v dobře známém a prověřeném prostředí Jizerských hor. Ze základny bedřichovských apartmánů jsme pěšky, na kole i koloběžkách vyráželi na výlety po okolí. Program nebyl povinný, každý z účastníků si mohl z nabízených možností vybrat to, co mu sedí nejvíc. To platilo například v případě, kdy skupina turistů vyrazila na celodenní pochod po hřebenech Jizerek (Holubník, Černá Hora 1083 m n. m.) a ostatní, lační po týrání jiných tělesných partií, si vybrali návštěvu Libereckého iQLANDU zakončenou výletem na Ještěd. Kromě míst známých hlavně účastníkům Jizerské 50 (Nová Louka, Šámalova chata, Hřebínek, Knajpa, Smědava, Jizerka) jsme navštívili také rozhlednu na Královce. Večery skupina trávila společně u ohně a grilu, na programu byly tradičně stolní a deskové hry. 4 dny v Jizerkách uběhly jako voda a my věříme, že se do Jizerských hor opět brzy vrátíme. V plánu je další pokračování Mupáckého seznamováku 12.-15. 11. 2020.

Vodácká akce na Jizeře 23.- 27. 7. 2020

Splouvání řek je poslední dobou v českých luzích a hájích v kurzu a ne jinak tomu bývá v posledních letech mezi účastníky mupácké vody. 13 kormidelníků a háčků vyrazilo do Českého Ráje na průzkum řeky Jizery a okolí.

Díky letošnímu vyššímu úhrnu srážek byla koryta řek o dost plnější než v letech předešlých, a tak jsme si mohli dovolit původně plánovanou trasu pro první den protáhnout. Úsek do do Dolánek u Turnova jsme začínali místo z Malé Skály asi o 15 km výše pod Spálovem z peřeje Paraplíčko. Jak se později ukázalo, byla právě tato část řeky nejdravější a to se projevilo na bilanci úvodních metrů. Ze šesti lodí jedna překlopená, dvě polopotopené, další se nepodařilo vyhnout kamenu ve velikosti skály a 2 plovoucí pádla (nakonec ulovené vedoucím výpravy). Tohle úvodní drama nakonec dobře dopadlo, všichni zainteresovaní zůstali bez šrámů s úsměvy na rtech. Myslím si, že většina aktérů tohoto cvaknutí si bude místo s názvem Paraplíčko pamatovat dlouho, ne-li napořád. Po tomto akčním začátku na nás čekalo téměř 28 kilometrů po vodě přes Železný Brod se zastávkou na Malé Skále. Tento úsek nebyl náročný ani nikterak vodácky zajímavý. O to víc se předváděla okolní krajina s úchvatnými přírodními scenériemi.

Druhý den nás čekal úsek z Dolánek do Svijan, a ten jsme si na vodě opět všichni náležitě užívali. Počasí vyšlo bezvadně, a tak jsme po dojezdu do cíle s radostí přivítali možnost uhasit žízeň pivařům dobře známým svijanským Mázem přímo od sládků z místního pivovaru.

Po dvoudenním putování po vodě na nás v následujících dnech čekaly pěší výlety po místních skalních útvarech. Ten nedělní 20kilometrový nás zavedl do Klokočských skal, v pondělí se pak zůstavší ještě mohli pokochat okruhem v CHKO Český Ráj přes hrady Valdštejn a Hrubá Skála.

Vodácká akce na Jizeře vyšla bezvadně, parta skvělých lidí si za slunečného počasí užívala své společnosti jak na vodě, tak v překrásném okolí řeky, které musím zpětně označit jako největší bonus akce. Po této zkušenosti mám v plánu uspořádat v tomto kraji některý z dalších plánovaných jednodenních výletů.

Z pošumaví na Šumavu 13.–17. 8. 2020

Turistická akce z Pošumaví na Šumavu s batohem na zádech byla na základě požadavků účastníků a mírné nepřízně počasí lehce upravena. Dopravu zavazadel jsme nakonec dokázali zajistit z kempu do kempu. Tuto skutečnost všichni pěšáci s povděkem uvítali. Nemuseli tedy vystoupat nemalé převýšení s plnou polní.

Cíl zněl jasně: projít branou Šumavy a následně vystoupit na její vrcholy do pohraničí k pramenům Vltavy. Při putování okolím města Sušice, trefně zvaným bránou Šumavy, jsme všichni naplno vnímali nezaměnitelnost této krajiny se spoře roztroušenými chalupami. Ano, v tomto kraji na území bývalých Sudet bylo místo pouze pro drsné obyvatele „Šumaváky“. Při zastávkách v panensky krásných a bohem skoro zapomenutých místech jako je Malý a Velký Kozí Hřbet si člověk naplno uvědomí, jak složité zde bylo žít v dobách dlouhých tuhých zim a zajistit to, aby se rodina ve zdraví dožila jara.

Naplánované stezky nás vedly hlubokými lesy a lučinami a potkávali jsme na nich minimum turistů. To se změnilo až v místě, kdy se před námi z čista jasna objevil nejvýše položený hrad v Čechách Kašperk. Královské město Kašperské Hory bylo nejen důležitým bodem na zlaté stezce, po které k nám proudili kupci z celé Evropy. Těžilo se zde zlato, to byl ten hlavní důvod povýšení na získání královského statutu. Přes malebný Rejštejn jsme vstoupili do prostoru Národního parku Šumava. Nedaleko tohoto místa vzniká soutokem řeky Vydry a Křemelné řeka Otava, ale naše cíle byly tentokrát vyšší. Horská Kvilda, Modrava, Černá Hora – pramen Vltavy, Bučina (bývalá nejvýše položená vesnice v Čechách).

Šumava se nám po dobu tohoto pochodu ukázala všemi tvářemi. Počasí nestálé, krajina nespoutaná, pohledy nevšední, místní obyvatelé pohostinní a kůrovec bohužel stále ovládající značnou část tohoto území.

Vysokohorská turistika a ferraty v Lienzských Dolomitech 9.–13. 9. 2020

Posledním plánovaným letním sportovním povyražením pro Mupáky byla turistická akce směřovaná na jih Rakouska. Lienzské Dolomity nabízejí turistům nepřeberné možnosti vysokohorské a vodní turistiky v ledovcových řekách Isel a Dráva. Naše desetičlenná skupina se věnovala jen radovánkám turistickým, doplněným zdoláváním ferrat a výletem na koloběžkách. Ve čtyřech dnech jsme toho stihli opravdu hodně, posuďte sami.

Z malebného městečka Lavant jsme se první den po snídani vypravili na koloběžkách po cyklostezce vedoucí kolem již zmiňované řeky Drávy do nedalekého (12 km) ferratového centra Galinzenklammu. Toto lezecké centrum nabízí celkem 6 ferratových cest různých obtížností. Více než polovina účastníků akce neměla s lezením po ferratách větší zkušenost, a proto jsme si na začátek vyzkoušeli dvě lehčí ferraty (Family, Endorphin). Zdatnější lezci následně ještě zvládli těžší cestu kolem zdejšího vodopádu s názvem Galitzenklamm. Sice trochu naklouzanou, avšak díky blízkosti vodopádu provázenou elektrizující atmosférou. Co do obtížnosti nepřesáhla žádná z ferrartových cest stupeň C. Po lezeckém úseku nás čekal přejezd pod sjezdovku Hochstein a následný výjezd lanovkou. Důvodem bylo jednak krátké občerstvení na místní chatě, ale hlavně následný sjezd po bobové dráze Osttirodler dlouhé přes 2700 m, o které se říká, že je jednou z nejatraktivnějších v Alpách a dá se na ní vyvinout rychlost kolem 45 km/h (nemám změřeno). Na závěr nás čekala ještě krátká prohlídka centra milého městečka Lienzu a zase zpět na koloběžky a hurá na večeři do Lavantu!

Po vyčerpávajícím úvodu nás čekal den druhý, a ten se tomu prvnímu z hlediska náročnosti minimálně vyrovnal. Naším cílem byla chata Karlsbaderhütte. Pro výstup na ní jsem zvolil cestu Rudla Ellera. Kromě nemalého převýšení na nás na ní čekaly ferraty Piccola a Laserz Klettersteig. Vzhledem k nočnímu dešti a mokré skále jsme nakonec pokořili jen lehoučkou, ale panoramatickou Piccolu a na C/Dčkovou Laserz jsme si bohužel museli nechat zajít chuť. Počasí se však přes den neuvěřitelně vytáhlo a po příchodu na Karlsbaderhütte nás čekaly neuvěřitelné výhledy na místní skalní dominanty.

Den třetí bývá někdy tradicionalisty volen za krizový a odpočinkový, ale to rozhodně neplatilo pro naši akci. Na nás čekalo dobytí nejvyššího bodu této akce – 2904 m vysoké hory Schleinitz. Pro výstup na tento vrchol jsem vybral cestu z parkoviště jedné z lanovek lyžařského centra Zettersfeld. A hezky po svých, lanovku jsme nechali volnou rakouským seniorům. Po drsném nástupu na nás čekala příjemnější pasáž k jezerům Neualplseen. Krátká svačina a vyrážíme opět strmě na hřeben, který nás přes vrchol Sattelköpfe (2697 m) vede na již zmiňovaný Schleinitz. Cesta je opravdu náročná, nahoru, dolů, prostě hřebenovka přes sedla, kterou doprovázejí úchvatné pohledy na okolní krajinu. Po cestě musíme dávat pozor na každý krok, ten špatný může znamenat velmi nepříjemné následky. Nicméně pokud stojíme v pevném bodě, kocháme se. Jsme tu, na vrcholu, paráda, panenské výhledy a klid. Bohužel teď přijde cesta dolů k autům a ta je na koncentraci stejně náročná a únavná. Vše nakonec zvládáme, sice s menším „zásekem“, ale jídlo na chatě nám neuteče. Tento den opravdu stál za to. Skupina je unavená, ale plna zážitků a o tom to tady je. Nicméně je mi jasné, že zítra musíme zvolnit tempo.

Den čtvrtý jsem měl původně v plánu dovést lezce ještě na jednu z okolních ferrat na vrchol Weittalspitze (2537 m), jako bolestné za neuskutečněný výstup na Laserz Klettersteig. Nicméně po večerním rozboru dne (elektronické tužce) jsme se domluvili na odpočinkovějším programu. Cestu na vrchol Hochstein (2057 m) nám zkrátila lanovka a užili jsme si tak závěrečný lehčí den s neopakovatelnými pohledy na Lienz a jeho okolí. Dolů opět bobovkou, zabalit se a alou na Prahu.

Čtyři dny, jak už to v Lienzských Dolomitech bývá, utekly jako voda ve zdejších ledovcových řekách a mně se už teď stýská po nádherném prostředí a partě perfektních společníků. Tak zase za rok, projít to, co jsme nestihli?

Letní Mupácké akce jsou minulostí, a já věřím že Vás tato souhrnná reportáž řádně navnadila a za rok se třeba vydáte s námi.

Akademický rok 2020/21 je za dveřmi a my všechny studenty zveme na pravidelné sportování v průběhu zimního semestru, které se rozběhne v listopadu. Čeká na vás 11 sportovních aktivit, „seznamovák“ v Jizerských horách (12.–15. 11 2020), jednodenní výlety po okolí Prahy, tradiční prosincové sportovní turnaje (futsal, tenis, plážový volejbal) a Lyžařská akce v Rakousku  (19.–25. 3. 2021). Letošní novinkou jsou kurzy Krav magy. Vy, kteří budete chtít vyzkoušet za studentské ceny například toto izraelské umění obrany, neváhejte a hlaste se od 2. října na stránce sport.mup.cz, kde najdete souhrnně informace o všem, co pro Vás pořádáme. Věříme, že i v této neklidné době vše proběhne dle plánu a zažijete s námi opět spoustu radosti a zábavy v pohybu.