Mupáci přešli hřeben Krkonoš

Scházíme se už v pátek večer a hlavy nakonec skládáme v rodinném apartmánu na Cibulce. Po večerním teambuildingu a ranní vydatné snídani vyrážíme po osmé hodině po hlavní ulici vedoucí do Horní Malé Úpy, abychom po kilometru uhnuli na sjezdovku, kde nás čeká první náročnější stoupání na hřeben. Řada z nás volila více vrstev oblečení, a to už v polovině strmého kopce, bráníce se velkému zpocení, odhazujeme a zvolňujeme tempo. Konečně dorážíme na červenou trasu, která nás dovede na Sněžku. Míjíme chatu na Jelence, až ven vonící polévka nás láká dovnitř, my však víme, že dnešní trasa je ještě dlouhá, a disciplinovaně pokračujeme dále. Čeká na nás výstup na vrchol dnešního dne a dá se říci také České republiky. Sněžka je vysoká 1603 m, a pokud vyjde počasí, může se turista kochat nevšedními pohledy do Čech i sousedního Polska. Nicméně my vcházíme do čím dál tím hustší mlhy, které na otevřených místech sekunduje svižný a ledový vítr. O to více nás překvapují postavy pohybující se oblečené jen do trenek, bot, rukavic a čepic. Později nám kamarád Google prozradí, že jde o výšlap účastníků kurzu známého nizozemského otužilce Wima Hoffa. Ačkoliv se teplota vzduchu pohybuje kolem -7°C, připadám si při pohledu na pochodující nahá těla sám oblečen do pěti vrstev trochu zvláštně. Na Sněžce vítr fouká tak silně, že uvítáme možnost se na chvilku schovat do místního, naštěstí otevřeného, bufetu. Čeká nás sestup dolů a po zledovatělé cestě je to docela zážitek. Nevím o nikom, kdo by neskončil alespoň jednou na zemi. Pozoruji nohy ostatních turistů, hlavně těch, kteří se pohybují stabilně, mají boty omotané řetězy. Po sestupu ke Slezskému domu pokračujeme bez zastávky po červené trase dále a bohužel ani tady nás mlha neopouští a tušíme, že z nádherných výhledů na polskou stranu dnes nebude nic. Sestupujeme stále níže, cesta je zledovatělá, není to žádný kvapík, přesto nakonec docházíme do Slezského sedla, kde se ve Špindlerově boudě zastavujeme na polévku nebo palačinku. Do cíle noclehu nám zbývají ještě 4 kilometry a venku se začíná šeřit, takže se zvedáme a pokračujeme dál. Vypadá to, že za světla to dnes nestihneme. A můj odhad byl nakonec správný, poslední kilometr už vytahujeme čelovky a telefony. Konečně jsme v cíli, po 23 kilometrech na nás čeká bohatá večeře, teplá sprcha a postel.

V neděli ráno po snídani šampiónů opouštíme Brádlerovy boudy s očekáváním pohodové 17,5kilometrové trasy bez většího převýšení. Naopak sestupovat se dnes bude dost a dost. Stoupáme zpět na hřeben, počasí vypadá lépe a my doufáme, že dnes bude ze hřebenů už alespoň něco vidět. Míjíme Velký Šišák, Ďáblovu Kazatelnu, viditelnost opět strašidelná a my litujeme neuskutečněných panoramat. Za Tvarožníkem do leva a za chvilku přicházíme k Vosecké boudě, kde je plánovaná zastávka-občerstvovačka. Majitel objektu nás však převezl a v neděli zavřel, takže nakonec svačíme venku. Před sestupem na Krakonošovu zahrádku a do cílového Harrachova je potřeba doplnit energii a hlavně vyprázdnit batohy. Cesta z kopce utíká ve společnosti vtipálků rychle a tak najednou stojíme před Mumlavskou boudou. Nezbytné foto u místních vodopádů a cesta do centra zakončená pohledy na místní obří můstek. „Konec, šlus, ende, sláva nazdar výletu.“

Dvoudenní putování je u konce, vracíme se zpět do Prahy nabití energií a obohaceni o řadu zážitků. Jsme dohodnuti, v létě se do Krkonoš vracíme podívat/rozhlédnout se, kde že jsme se to v zimě pohybovali. Tak co vy na to? Přidáte se k nám?