Renata Vocásková: Na MUP mohu perfektně skloubit studium s atletikou

Pocházíte z Pískové Lhoty, pak jste studovala v Poděbradech na gymnáziu a nastoupila do atletického svazu v Kolíně a teď trénujete v Praze na Dukle. Jaké byly vůbec vaše atletické začátky?

Já popravdě přešla z Kolína do Prahy oficiálně až teď od ledna 2018, ale jinak zde trénuji již třetím rokem. V Kolíně to bylo fajn. Trénovali se mnou lidé, kteří to dělali jen pro zábavu, ale také ti, pro které byla atletika vším, a chtěli se jednou stát profesionálními atlety.

Takže kdybyste měla srovnat Kolín s Prahou?

To se nedá příliš porovnat, obzvláště běžecká základna je úplně jinde. V Kolíně třeba nejsou takové možnosti pro regeneraci. A taky tam nedostanete tak velké peněžní prostředky na soustředění jako tady v Praze na Dukle.

Platí tedy, že do Prahy jdou ti nejlepší z celé republiky?

Ano, to určitě. Ale výborná základna je i v Ostravě a Brně. Takže tato tři města jsou ideální, pokud se někdo chce věnovat atletice naplno.

Vy jste ale poměrně dlouhou dobu hrála závodně i tenis.

Jo, asi od šesti do šestnácti let.

No a pak se zjistilo, že máte výborný fyzický fond. To byl tedy ten důvod, proč jste šla do atletiky nebo co hrálo tu hlavní roli?

Já jsem chodila na víceleté gymnázium a měli jsme na tělocvik jednoho profesora, který mě neustále přemlouval do běhání. A to už jsem přitom v běhu závodila jako třeba na mistrovství republiky v přespolním běhu, kde jsem byla třetí. No ale pana profesora jsem poslechla až, když mi bylo sedmnáct…Nicméně dá se říct, že atletiku dělám díky němu. (smích)

Ta vaše fyzická kondice, to je nějaký genetický fond nebo jste prostě jen hodně trénovala? Jak si zkrátka vysvětlujete, že máte tak dobrou fyzičku?

No, asi to člověk musí mít v sobě, narodit se s tím. Jinak si to nedokážu vysvětlit.

A jak vaše konkurentky vnímají to, že se na rozdíl od nich věnujete atletice poměrně krátce a přitom dosahujete lepších výsledků než ony?

No, to je těžký. My se o tom s holkama na atletice hodně bavíme a ony říkají, že udělaly chybu, že by taky chtěly začít s atletikou až v patnácti, v šestnácti…Protože když začnou takhle odmalička, tak je to prostě strašně těžký na hlavu, když se třeba někdo potom nikam nezlepšuje. Každopádně s nějakou závistí nebo nevraživostí jsem se zatím třeba nesetkala.

Pojďme se trochu podívat do budoucnosti. Jaké jsou vaše krátkodobé cíle?

Mým krátkodobým cílem je medaile na mistrovství republiky dospělých, protože mám smůlu, že jsem byla třikrát po sobě čtvrtá. A chtěla bych to už konečně zlomit. (smích)

A dlouhodobé cíle?

Dlouhodobý cíl je dostat se na vrcholovou akci dospělých. Mistrovství Evropy, mistrovství světa...

Atletika je fyzicky náročný sport. Jak se udržujete v kondici?

No, snažím se kvalitně stravovat. Většinou mám teď tréninky od deseti hodin, takže mám čas na to připravit si třeba kvalitní snídani. Obědy máme zajištěné na Dukle a večeři si vařím doma a vždycky do toho zakomponuji hodně zeleniny. Zkrátka poslední rok se snažím jíst opravdu zdravě. (smích)

Pojďme ke škole. Studujete třetím ročníkem bakalářský obor Mezinárodní obchod. Jak stíháte studium společně s trénováním a jak vás to vůbec baví?

No, zatím to stíhám úplně v pohodě. (smích) Mám sice zařízený individuální studijní plán, ale nikdy jsem ho vlastně ani nepotřebovala. Maximálně se jdu zeptat, jak je to s docházkou, aby ve škole věděli, že mám individuální plán a jestli nebude nějaký problém. Navíc máme ve třídě docela dobrou partu, takže když náhodou chybím, tak mi to holky všechno posílají nebo se třeba domluvíme přes email. Jinak studium mě baví, nejvíc asi druhák, kde jsme měli tak nějak od všeho trochu. Třeťák už je více teoretickej, navíc píšu bakalářku a čekají mě státnice.

Chcete potom pokračovat ve stejném oboru i na magistru?

Jo, určitě. Dokud budu běhat, tak tady budu studovat. (smích) Protože nikde jinde bych studium s běháním asi úplně skloubit nemohla.

Co atmosféra na MUP? Líbí se vám tu nebo je podle vás něco, co by se dalo zlepšit?

(přemýšlí) No, třeba je velkou nevýhodou, jak ve třeťáku už není na výběr druhý jazyk, což hodně lidem vadí nebo mi aspoň přijde, že si na to lidi stěžují.

A proč jste si vlastně vybrala ke studiu zrovna MUP?

No, to bylo vyloženě přes jednu kamarádku, která o MUP slyšela…A jak jsme s rodiči obcházeli Dny otevřených dveřích, tak jsme šli ze soukromých jenom sem na MUP a líbilo se nám tu.

Kolik lidí u vás v atletickém oddíle studuje vysokou školu?

Nevím kolik v oddíle, ale v naší skupině z těch starších studují vysokou školu všichni a pak tam máme pár lidí, co jsou ještě na střední a budou teprve maturovat.

Hm, to je dobré. Všichni myslí na budoucnost.

No jako nikdo tam není takový, že by nic nedělal.

Tak to je takový zodpovědný přístup. Člověk nikdy nemůže vědět, jestli třeba nepřijde nějaké zranění.

Já bych hlavně nezvládla věnovat se pouze jedné věci. Být upnutá stoprocentně pouze na tu atletiku, to ne. To by mi ani rodiče nedovolili. (smích)