Bota Imantayeva: Praha je nádherná, ale začátky tu byly opravdu těžké

Proč sis vybrala ke studiu zrovna Metropolitní univerzitu Praha?

Když jsem po střední přemýšlela, kam na vysokou školu, tak jsem se nejprve rozhodovala mezi státní a soukromou. Na státní jsem ale bohužel nestihla podat přihlášku, protože se tam odesílá hrozně dopředu. No a tak jsem pak vybírala už jen mezi soukromými školami a Metropolitní univerzita mi přišla ze všech nejzajímavější. 

Na MUP jsi studovala obor Mezinárodní obchod. Splnilo studium tvá očekávání?

Ano, jednoznačně. Nejvíc nadšená jsem byla obecně ze svého oboru. Ze začátku jsem vlastně ani moc nevěděla, co je to vůbec mezinárodní obchod…A vzhledem k tomu, že pocházím z Kazachstánu, tak jsem si říkala, že by mě zajímalo, jak to funguje mezi státy a tak celkově. No a během bakalářského studia jsem pak pochopila, že tohle je přesně to, co chci studovat a jednou i dělat.

Takže kdyby ses znovu rozhodovala, kam jít na vysokou školu, šla bys opět na MUP?

Určitě ano.

Je něco, co ti během studií na MUP vadilo nebo chybělo?

No, dlouho tady nebylo žádné bistro…A jak jsme studovali na Žižkově, tak tam stále není. (smích)

Pojďme k tvé stáži v organizaci Czech Trade. Jak to celé probíhalo?

Stáž v Czech Trade byla super zkušenost. Jako téma diplomové práce jsem totiž měla Vývoj obchodních vztahů Kazachstánu a České republiky a jelikož informací o této problematice není příliš mnoho, museli jsme s mojí vedoucí vše hodně dlouho hledat. Během psaní práce mi pak řekla, že mám udělat několik interview s lidmi, kteří se v těchto obchodních vztazích pohybují, a zároveň mě navíc doporučila jednomu docentovi, který pracoval na ministerstvu. Sešli jsme se a on se mě zeptal, jestli bych chtěla vyjet na nějakou stáž. Odpověděla jsem, že ano a on pak řekl, že zavolá generálnímu řediteli Czech Trade a domluví mi s ním rozhovor.

Tak to bylo poměrně jednoduché.

Jo, ale já jsem předtím nikdy s nikým rozhovor nedělala. (smích)

No a on ti pak nabídl tu stáž?

Ano, během rozhovoru se mě zeptal, jestli bych chtěla někam vyjet a já si řekla, že kdyby to bylo na ten Kazachstán, tak by to bylo naprosto skvělé. A on, jestli tedy nechci jet na veletrh Expo, který se tenkrát poprvé konal právě v Kazachstánu. Tím, že umím kazašsky, rusky a česky, tak jsem měla vše jednodušší.

A jak se ti líbilo na veletrhu?

To byl naprosto úžasný projekt. Nikdy jsem si nemyslela, že bych se dostala na něco takového. Zkrátka super zkušenost.

Ale po absolvování stáže ti žádnou práci nenabídli?

Ne, to bohužel nejde, protože já jsem stále občanem Kazachstánu a Czech Trade je státní podnik.

A kde teď vlastně pracuješ?

V DXC Technology, což je jedna z největších nadnárodních korporací poskytujících IT služby.

Na jaké pozici?

Dělám v procurementu (oddělení odpovědné za nákupní aktivity společnosti), takže to souvisí s tím, co jsem vystudovala.

Baví tě to?

Jo, baví a moc.

Myslíš, že ti škola pomohla k nalezení takového zaměstnání?

Ano, myslím, že vysokoškolské vzdělání obecně pomáhá. Člověk třeba neví, jak to v praxi funguje, ale zná ze školy teorii, což je základ, bez kterého se neobejdete. Mně osobně ale nejvíce pomohla ta stáž. Na pohovoru se mě de facto ptali jen na ni a nic jiného je nezajímalo.

Pocházíš z Kazachstánu. Jak dlouho žiješ v České republice a co tě vůbec vedlo k tomu přestěhovat se takhle daleko od domova?

V Praze žiju od svých osmnácti let. S rodiči jsme se tenkrát rozhodovali, jestli budu studovat v Kazachstánu nebo odjedu někam do Evropy. Vybírali jsme pouze mezi státy Evropské unie a Praha byla pro moje rodiče něco jako „zlaté město“ nebo jak to říct…Zkrátka se jim líbila, a tak si o ní postupně začali zjišťovat informace, především co se týká vysokých škol a možností studia obecně. No a společně došli k závěru, že v Praze jsou vysoké školy na dobré úrovni. (smích)

A rodiče zůstali v Kazachstánu?

Ano.

No a jaké to pro tebe bylo stěhovat se v osmnácti do cizí země úplně sama?

Bylo to náročné, to je jasné. Nikdy jsem nežila sama a teď jsem najednou odjela daleko od rodiny, neuměla jazyk…Byl to pro mě opravdu velký stres. Každý den jsem volala rodičům a říkala jim do telefonu: „co jste to udělali?“ Ale jelikož umím rusky, tak zase až tolik těžké to pro mě nebylo, neboť v Praze žije poměrně dost rusky mluvících občanů.

Byly chvíle, kdy sis říkala, že se na všechno vykašleš a vrátíš se domů do Kazachstánu?

Ano, byly. Hlavně první půlrok byl ze všeho nejhorší. Ale nakonec jsem to celé vzala jako výzvu a řekla si, že tu alespoň dokončím kurz češtiny a budu mít znalost dalšího jazyka. A pak mně došlo, že bych mohla zvládnout dostudovat i vysokou školu, respektive alespoň bakaláře. No a po bakaláři jsem zjistila, že se mi už nějak nechce vracet zpátky…  

Plánuješ v Praze zůstat nebo se chceš posunout někam jinam, řekněme dál na Západ?

To zatím nevím. Ale líbilo by se mi určitě někde u moře. Třeba Portugalsko, protože tam se surfuje. Já jsem totiž velký fanoušek surfování.

Tak to zní zajímavě. A máš i nějaké další koníčky, kterým se ráda věnuješ?

Dělám thajský box, se kterým jsem začala už během studií na MUP. Dříve tady totiž byly kurzy thajského boxu a já na ně chodila opravdu ráda.

Takže by ses ubránila?

Doufám, že ano. (smích)