Bulharsko a USA. Dva Erasmy, na které nikdy nezapomenu

Když jsem přistála v Sofii a z ní jela následně dvě hodiny na jih do studentského města jménem Blagoevgrad, hlavou se mi honila spousta otázek. Byl leden, venku byla zima a všechno venku mi připadalo vybledlé a pochmurné. Z těchto myšlenek mě však náhle vytrhla dívka, která jela na univerzitu se mnou. „Víš, že Bulhaři mají moc dobrý víno?“ A tak to celé začalo.

Musím říct, že vyjet do Bulharska bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Sešla se nás tam parta kolem 30 lidí ze všech koutů světa a všichni jsme bydleli na koleji a trávili spolu každý den. Bylo to nádherných pět měsíců, během kterých jsme utužovali naše přátelství a tvořili si zážitky, na které nikdy nezapomeneme. V lednu to bude pět let, co jsme se potkali, a i po takové době se stále část z nás vídá alespoň jednou ročně. Jezdíme na vinice do Německa k našim německým kamarádům, ale i do Nizozemska, k těm holandským. V září se tam 12 z nás dokonce potkalo na svatbě jedné kamarádky.

Po této zkušenosti jsem dlouho váhala, zda znovu někam vyjet, jelikož jsem se bála, že nic už nemůže být tak povedené, jako tento Erasmus. Nakonec jsem se však po čtyřech letech odhodlala a opět podala přihlášku. Tentokrát jsem však zvolila USA. Bylo to spontánní rozhodnutí a také velmi rychlé a pak už se celý proces rozjel. Bylo to samozřejmě složitější, než vyjet do Evropy, už kvůli velké vzdálenosti, vízům a dalším dokumentům, které byly k výjezdu nutné. Ale i tak to stálo za to. Vycestovala jsem opět na letní semestr, a to do Colorado State University Pueblo (CSUP). Přes to, že tam byla skupina mezinárodních studentů menší, než v Bulharsku, byl to skvělý zážitek. Opět mi to hodně dalo, už proto, že jsem byla tak daleko od domova a vídala úplně jiné národnosti, než na které jsem zvyklá z Evropy (Američané, Mexičané, Portorikánci, Brazilci apod.) Také jsem žila na koleji, kde se často pořádaly různé akce, ale zároveň tam byl i klid, když jsem se potřebovala soustředit.

Co mě na pobytu v USA nejvíce překvapilo, byl přístup, se kterým se mnou místní komunikovali. Nikdy jsem nezažila tolik nápomocných lidí na jednom místě. Na univerzitě jsem totiž narazila na spoustu problémů, ale kohokoliv jsem požádala o pomoc, tak pomohl. Nikdy na mě nikdo nebyl nepříjemný a i když nevěděli, jak můj problém vyřešit, věděli, kdo mi s ním pomůže. Navíc podpora, kterou se mi na této univerzitě dostalo od učitelů, byla ohromná. Ačkoliv pro Američany je normální studenty podporovat a nebát se je chválit, v České republice nejsme na takovýto přístup příliš zvyklí. Díky nim jsem získala hodně sebevědomí v mou práci a dokázala jsem tak velmi dobře vypilovat své schopnosti. Univerzitní časopis mi dokonce vydal dvě z mých povídek!

Jak je patrné, oba mé Erasmy byly naprosto odlišné. Přesto bych však ani jeden z nich nevzala zpátky. Oba mi totiž daly do života něco, co už mi nikdo nikdy nesebere. Člověk se výjezdem do zahraničí totiž naučí nejen zvládat lépe cizí jazyk, ale hlavně se dozví mnoho informací o jiných kulturách a vytvoří si přátelství, která trvají celý život. Když se totiž pohybujete v mezinárodním prostředí, začnete být tolerantnější, protože lépe chápete, že každý národ je jiný a má jiné zvyklosti. Naučíte se ale také věci, které se vám natolik líbí, že je začnete dělat i po svém návratu domů, nebo si naopak začnete víc vážit věcí, které máte doma a které jinde chybí nebo jsou jiné. Změní vás to, ale já věřím, že to je změna k lepšímu. A o tom to celé je.