Čína - jiný svět

Cizincem v Číně

Číňané jsou velmi přátelští a pohostinní. S výjimkou velkoměst však cizinci na mnoha místech Číny dodnes budí údiv a nebylo tomu jinak ani v Čeng-tu, kde jsem rok studovala čínštinu na místní univerzitě. Ačkoli Čeng-tu je v současné době jedním z rychle rozvíjejících se měst, s počtem obyvatel přes 14 milionů, cizinců zde v porovnání např. s Pekingem či Šanghají žije málo. Proto projít po ulici, aniž by se za mnou Číňané neotáčeli, bylo prakticky nemožné. A to i na univerzitním kampusu. Je pravda, že počet cizinců, „bělochů“, kteří studovali na univerzitě, se dal spočítat na prstech jedné ruky. Pokud jde o ostatní zahraniční studenty, převažovali studenti z Afriky či západoasijských muslimských zemí. Nebylo výjimkou, když si na mne lidé ukazovali, či si mne dokonce fotili. Pokud jste vysocí a máte blonďaté vlasy, pak budou fotky s vámi o to žádanější. 

Udělat si mezi Číňany kamarády je tímto poněkud ztíženo, navíc je zde jazyková bariéra. Jistě se najdou mladí Číňané, zejména pokud studujete na univerzitě, kteří se učí anglicky, a rádi se s vámi seznámí, aby si vylepšili svou angličtinu. Takto jsem si kamarády našla i já, lépe řečeno oni si našli mě. Vzpomínám si na seznámení s mým velmi dobrým kamarádem, který mě oslovil slovy, že by mne velmi rád poznal a že jsem první cizinec, se kterým v životě mluví. Pokud jedete do Číny za účelem naučit se čínsky, pak mít příležitost mluvit čínsky může být paradoxně problém, neboť Číňané, kteří alespoň trochu mluví anglicky, se snaží anglicky více či méně srozumitelně mluvit (jak sami Číňané říkají, jejich angličtina není „English“ ale „Činglish“). Kolikrát jsem zažila situaci, kdy jsem já mluvila čínsky a Číňan mi odpovídal anglicky, nechápala jsem proč. Kamarád mi vysvětlil, že je to pro ně pocta, moci na mě mluvit „mým“ jazykem. Pokud jde o běžnou komunikaci na ulici, na trhu, v taxi apod., bez čínštiny se neobejdete.

Bez jídla by to nešlo

Číňané jídlo milují. Na pouliční restaurace narazíte v Číně na každém kroku, stejně tak jako na pojízdné stánky, které nabízejí rozmanitá jídla – od smažené rýže a nudlí po nejrůznější místní slané či sladké speciality. Přepadne-li vás v noci hlad, pak není problém vyběhnout na ulici a dát si například mé oblíbené barbecue, nabízející různé druhy masa, tofu a zeleniny, samozřejmě vše patřičně okořeněné. Jídlo je nedílnou součástí čínské kultury, jí se všechno, jí se hodně a jí se v podstatě pořád, alespoň já měla ten dojem. Žádná významná událost se neobejde bez slavnostní večeře o několika chodech. Téměř v každé čínské restauraci je možné objednat si uzavřený salonek s velkým kulatým stolem. Jídlo se objednává pro všechny, obsluha umisťuje talíře s pokrmy doprostřed stolu, odkud si každý nabírá podle chuti. Velmi oblíbené jsou všechny druhy zvířecích vnitřností, považované za skutečnou delikatesu. Prasečí ocásky, smažené kuřecí pařátky, želvy, žáby, hmyz, to vše je nedílnou součástí místní kuchyně. Vzpomínám si na dárek od kamarádky, která mne obdarovala balíčkem s grilovanými husími žaludky, tehdy mne to hodně překvapilo. Podobné „hostiny“ mohou trvat i několik hodin a i v lepší společnosti se při jídle mlaská, srká a krká, což nám připadá krajně nespolečenské. Číňané však jinak jíst neumí a jednoduše tak vyjadřují svůj požitek z jídla. Mému kamarádovi naopak připadalo divné, že já u jídla žádné podobné zvuky nevydávám. 

Možná stojí za zmínku vztah Číňanů k alkoholu. Obecně je známo, že se asiaté snadno opijí i po troše alkoholu, neboť jim v těle chybí enzym štěpící alkohol. I přes tento „handicap“ je alkohol nedílnou součástí čínské kultury, přičemž se pije tvrdý alkohol. Čínské paj-ťjou, pálenka z rýže, prosa apod., obsahuje vždy minimálně 50% alkoholu. Paj-ťjou se pije u příležitosti rodinných oslav, ale i oficiálních pracovních jednání. Nejznámější značkou je Mao-tchaj. Přesto, že jedna lahev stojí v přepočtu až 6000 Kč, je oblíbeným nápojem při významných příležitostech, či se věnuje darem, například jakožto vhodný výraz poděkování. Zatímco v Čechách si připíjíme na zdraví, v Číně se připíjí kan-pej, neboli do dna (doslova vyprázdnit pohár). To, že ne každý několik sklenek ustojí, neboť během večera se připíjí hned několikrát, vůbec nevadí. Důležité je neodmítnout přípitek, neboť to by mohl hostitel považovat za neslušné a neuctivé. Z těchto pravidel bývají vyloučeny dívky a ženy, které si obvykle jen symbolicky připijí nebo nepijí alkohol vůbec.

Země extrémů a netušených možností

Pokud bych se měla vyjádřit o Číně, pak bych tuto zemi charakterizovala s trochou nadsázky jako zemi extrémů a netušených možností. Hned vysvětlím proč. V Číně existují mezi lidmi obrovské sociální rozdíly, chudí lidé po boku bohatých, a tato propast je stále větší a větší. Na ulicích zcela běžně potkáme Číňany a Číňanky na kolech, na motorkách a rikši, míjející se s nejluxusnějšími auty západních značek. Opravdu. Nikdy předtím jsem neviděla tolik luxusních aut zaparkovaných vedle sebe na ulici. Stejně tak bych mohla zmínit luxusní restaurace, kasina, kluby či oblíbené karaoke. Stále mám před sebou obrázek rybářské vesničky u Hong Kongu. Prosté, dřevěné domečky na kůlech, v nichž však nesměla chybět plazmová televize. A netušené možnosti? Dodnes mi zůstává rozum stát nad tím, s jakou rychlostí jsou Číňané schopni postavit novou výškovou budovu a to bez použití bůhví jak moderních technologií. Bohatě postačí bambusové lešení a hodně pracujících rukou, což vzhledem k přelidněnosti Číny není problém. Pracuje se přes den i v noci a Čína se mění před očima. Je mi jasné, že až se třeba za pár let vrátím na místa, kde jsem studovala, možná to tam nepoznám.