Expedice Malta I

Průzkumnou inženýrskou jednotku Lukas, Joseph, Peter doplněnou sporťákem Milanem vyslala v průběhu měsíce ledna Metropolitní univerzita Praha v rámci vzdělávání svých zaměstnanců na jazykovou stáž na Maltě.

Čtveřici vyvolených čekala od pondělí do pátku každodenní tříhodinová výuka  anglického jazyka podle jejich úrovně.

Po náročném přeletu, transportu z letiště a ubytování jsme zjistili, že náš apartmán již obývá několik studentů stejného programu. V rámci seznámení přišel na řadu také welcome drink, bohužel nezůstalo jen u „jedné nohy“ a tak pondělní rozřazovací test si někteří z nás doslova protrpěli.

Studentský život

Výuka v asi 10 minut pěšky vzdálené Lingua school probíhala v 10–12 členných skupinách rozdělených podle úrovně. Často tak byly ve hře posunky i pantomima. Hodiny byly velmi dobře vedené, lektoři se v každé skupině pravidelně střídali a tak jsme mohli poznat odlišný způsob výkladu jednotlivých témat. V hodinách se hodně dbalo na to, aby studenti zlepšovali mluvený projev. Často jsme byli rozdělováni do skupinek a vzájemně spolupracovali.

Škola po celý týden kromě výuky organizovala také výlety do zajímavých míst ostrova. My Mupáci jsme zvolili čtvrteční výlet do starobylé Mdiny (bývalé hlavní město Malty.) Ani v ostatních volných chvílích jsme však nezaháleli. Pokud jsme netrávili čas nad domácími úkoly od lektorů, vyráželi jsme na kratší či delší výlety. Vydali jsme se například na konec ostrova k trajektu na známý ostrov Gozo, odkud jsme podnikli 12 kilometrovou túru podél moře, podívali jsme se také do současného hlavního města Valletty.

Večery naše skupina trávila především obstaráváním si potravy, kterou jsme buď lovili v obchodě a sami si vařili, nebo jsme navštěvovali nedaleké turecké bistro. Po jídle jsme zasedávali ke kartám nebo výjimečně vyráželi do baru „City of London“ s českou servírkou Gábinou. Značka všude najdeš Čecha.

Z jiskry se stane plamen

Týden na Maltě – ostrově koček - utekl jako voda. Než jsme přivykli maltskému, v lednu nepříliš vlídnému, klimatu a zdejším mravům, už jsme opět seděli v letadle směr Praha. Věřím tomu, že účastníci kurzů s délkou pobytu dva nebo tři měsíce se domů vrátí s neskutečným jazykovým posunem. Pro nás ostatní zbydou krásné vzpomínky na zajímavá místa, lidi a několik nových slovíček a frází do naší jazykové výbavy.

Cestu všem dalším jedincům rozhodně doporučuji. Zanechala ve mně nesmazatelné stopy a hlavně opět zažehnula jiskřičku naděje, že ještě mohu tu svou „brilantní“ angličtinu (za předpokladu pravidelné práce) posunout na úroveň, která mě bude činit spokojeným. Tak snad ji zase brzy nenechám uhasnout a naopak přiložím nějaké to polínko a z jiskry se stane plamen.