FOTOGALERIE: Indonésie a Svátek obětování

V letošním roce připadl Svátek oběti na pátek 26.října, a pro mě jako ateistu, vyrůstající ve společnosti s křesťanskými kořeny, začíná nová zkušenost. Ve skutečnosti celé to začíná už ve čtvrtek večer, kdy se lidé scházejí k večerní modlitbě do všudypřítomných mešit, tak jako obvykle v 18 a 19 hodin. Tentokrát však modlitba po patnácti minutách neutichá a velebitel Alláha pokračuje téměř po celou noc. Z megafonu nedaleké mešity se line nekonečné odříkávání slov „Alláhu Akbar“ – Alláh je veliký. Jako tajemná mantra se hlasy nesou celým městem až do rána.

Po probdělé noci vstávám v půl páté a v pět vyrážím do 20 kilometrů vzdáleného Parangkusuma, kde už vše žije přípravami na raní sváteční modlitbu. Přede mnou se otevírají písčité duny a pohled, který mě okamžitě uchvátí. Přes dva tisíce lidí se sešlo, aby společně uctili památku Abrahámovu, muži vpředu a ženy s odstupem cudně několik metrů za nimi, klečí a modlí se. Slova „Alláhu Akbar“ nabývají na síle jak jsou opakována z úst tolika lidí. Atmosféra je opravdu nepopsatelná, nebo snad doslova boží. Nejvyšší velebitel vpředu přednáší svatá slova a všichni naslouchají. Pouze neposedné děti dokáží tento okamžik odlehčit. Všichni sedí čelem na západ, směrem k Mecce. Jak už jsem zmínila výše, je Indonésie místem, kde se jednotlivá náboženství navzájem ovlivňují, a proto se muslimové z přímořské oblasti Wonosari při této modlitbě neobrací směrem na západ, jako zbytek muslimské populace celého světa, ale na jih, kde podle legendy sídlí Královna jižních moří, nejuctívanější bohyně Jávy.


Písečné duny v Parangkusumo a lidé modlící se k Alláhovi za Abrahámovu oběť

Asi po hodině a půl se dav rozchází zpět do svých domovů a začínají vrcholit přípravy na druhé dějství tohoto dne, rituál obětování, zde zvaný Kurban. Já se přesouvám zpět do Yogyakarty a hledám vhodné místo pro pozorování průběhu obřadu. Nakonec jsem se rozhodla pro místo v nedalekém kampungu. Během Kurbanu se nejčastěji obětují ovce, krávy nebo kozy. Velikost a počet zvířat většinou závisí na finančních prostředcích lidí z okolí, kteří se na rituálu podílejí a společně zvířata předem nakoupí. Obřadu předchází pětidenní půst, který je dodržován od čtvrté hodiny raní do šesté hodiny večerní od pondělí do pátku.


Když se matky modlí, děti nezůstávají pozadu


Barevné košile mužů jako protiklad bílému odění žen

Celý obřad je velice krvavý a pro zvířata nelítostní. Na místě, kde společně s místními lidmi přihlížím tomuto smutnému příběhu, je na porážku připraveno 6 krav. Všude okolo jsou děti a už se těší na následující program. Nejprve mě přítomnost tolika dětí na tomto místě zaskočila, ale později mi bylo vysvětleno, že podle zvyku, kdo se na obětované zvíře nedokáže dívat pak nemůže jíst jeho maso.


Kurban – obřad obětování Alláhovi

Jako dokumentární fotograf amatér si tyto okamžiky nemohu nechat utéci, a tak se snažím procpat davem přihlížejících dětí trochu blíže. Krvavá scéna, kdy se vzduchem nesou ona posvátná slova „Alláhu Akbar“ a zvířeti je rychle podříznuto hrdlo, mě nijak neokouzlila, ba naopak po pár minutách, kdy se do horkého poledního vzduchu dostává vůně krve, se mi dělá nevolno a davem dětí se opět deru ven. Vpovzdálí už čekají ženy na stažené maso a chystají se na jeho porcování. Po naporcování se podle muslimských zvyků maso dělí na tři části, jedna třetina zůstává rodině, jedna je určena po známé a jedna pro chudé.


Scéna jako z hororu, ale pro místní děti zajímavá podívaná

Když se vracím domů prázdnými ulicemi se zavřenými obchody i warungy, tak mi v uších pořád zní, snad mi Muslimové prominou, těď už pro mě slova přinášející smrt „Alláhu Akbar, Alláhu Akbar...“