Na ekvádorské univerzitě jsem studovala jako první Češka v historii

Na Universidad Internacional del Ecuador, která letos slaví dvacet let, jsem byla přijatá jako první Češka v historii a také jako první student MUP. To se hned člověk snaží udělat dojem… Už na internetu mě zaujal kampus, kterým je univerzita obklopena, a musím říct, že jsem nikdy v životě neviděla nic takového u nás. Nachází se zde golfové hřiště, jízdárna, stáje pro koně, tenisové kurty, dvě fotbalová hřiště, posilovna, boulderová stěna, taneční sál a brzy bude otevřen i paintball. Na všechny tyto aktivity se můžete zapsat v rámci kurzů a získat za ně kredity. Možný je pouze jeden kurz/semestr, nás „zahraniční“ nechali přihlásit i na více. A tak jsem se během jednoho semestru zamilovala do golfu :-). Přestože univerzita má v překladu slovo mezinárodní, spolupráce s univerzitami ze zahraničí funguje teprve nějakých pět let. Takže sem prozatím moc studentů nejezdí. Je to škoda. Z mého pohledu je to velice kvalitní soukromá univerzita, která by do roku 2025 chtěla patřit mezi nejlepší univerzity Latinské Ameriky. V Ekvádoru už několik let zaujímá přední místo mezi vysokými školami. 

Výuka probíhá ve španělském jazyce, na výběr jsou i kurzy v jazyce anglickém. Na některé z nich přilétají kantoři ze Spojených Států. Výuka je zaměřena především na praktickou část a domácí práce – někdy i ve skupinkách. Nejčastějšími úkoly jsou eseje, diskuze o zadaných článcích a prezentace před třídou. Ubytování jsem si vybrala ve studentské rezidenci. Nejen díky tomu, že se nachází 1 minutu od školy, ale hlavně díky tomu, že jste dennodenně v kontaktu s místními studenty a španělsky prostě mluvit musíte. Se všemi 27 studenty, kteří zde tento zimní semestr bydleli, jsme byli jako jedna velká rodina. Každý týden jsme pořádali různé akce nebo vařili naše národní jídla, zatímco místní nás na oplátku učili typická ekvádorská jídla. Fakulta gastronomie dokonce nabízí pro zahraniční studenty kurzy ekvádorské kuchyně.

Cestování po Ekvádoru je velmi levná záležitost, proto je také plný mladých „backpackers“, kteří touží poznat tuto krásnou zemi. Litr benzínu za 8 korun, levné ubytování a jídlo hraje cestovatelům do karet. Autobusy jsou nové, řidiči zodpovědní a občas je až neuvěřitelné, kudy všude zvládnou projet. Jen jízdní řád tu nečekejte, na to se tu nehraje… Stačí jen mávnout rukou. Za zmínku stojí hlavní město Quito, jehož historické centrum představuje jedinečnou ukázku koloniální kultury a je zařazeno do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nachází se nedaleko rovníku a nadmořská výška 2 800 m mu zajišťuje neustále svěží vzduch a věčné jaro. Teplota po celý rok osciluje mezi 20–25 stupni, jen večer je poměrně chladno. Někteří lidé dokonce večer chodí v zimních péřových bundách. My jen nevěřícně koukali, co by asi dělali u nás v zimě :-). 

Na život v Quitu téměř ve 3 000 m je také potřeba si chvíli zvykat, proto se nedoporučují žádné náročné aktivity v prvním týdnu pobytu. A pokud by to přece jen někdo zkoušel, vaše hlava vám to brzy vrátí pěkným zamotáním. Mně nadmořská výška problém nedělala, ale spousta zahraničních studentů s ní problémy měla. Co zde od místních uslyšíte pořád, je dávat si pozor na své věci. Turisté se bohužel často stávají kořistí zlodějů, ve většině případů díky své neopatrnosti. Až nezvykle upovídaní a přátelští jsou místní lidé. Pokud vás vidí tápat v průvodci, hned k vám přijdou a zkomolenou angličtinou (Spanglish) se vám snaží vysvětlit kudy dál. Po zjištění, že mluvíte španělsky, se rozpovídají o svém životě v Ekvádoru, někdy vás pozvou i k sobě domů – třeba na večeři. Pozvání nikdy neodmítejte, znamenalo by to urážku nabízejícího člověka a také místní kultury.



Pokud nebudete domácí úkoly ze školy odkládat, dá se vše zvládnout během týdne a zůstane vám celý volný víkend na cestování. A věřte, že není nic lepšího, než si takto skoro každý víkend odpočinout. V Ekvádoru je povinnost chodit do školy, chybět se smí maximálně 4krát za semestr, takže jiné cestování v týdnu nepřichází v úvahu. Ale to víkendové je zase zasloužené. 

Musím říct, že Ekvádor mě velmi mile překvapil. Je to nádherná země plná překvapení, krásné přírody, výborného jídla a usměvavých lidí. Nikdo nikam nespěchá, na vše je čas. Na což je třeba se připravit, protože tohle platí i v byrokracii… Ale kdo si počká, ten se dočká, ne? Na univerzitě budete přijati s otevřenou náručí, místní studenti se budou chtít seznamovat. Pomůžou vám s úkoly, když si nevíte rady. A s hrdostí vás vezmou na prohlídku Quita. Výuka na soukromých školách je zde velmi kvalitní, s maximálním počtem 25 studentů v jedné třídě. A přestože na mimoevropské pobyty MUP finanční příspěvek neposkytuje, jsem si jista, že zde vyžijete bez problémů se stejným finančním obnosem jako v Praze. A hlavně – Ekvádor vás překvapí stejně tak jako mě!