Tříměsíční stáž v Litvě

V posledním období přinesl rok 2014 zemětřesení jak v podobě přírodních katastrof, tak v oblasti politických a společenských otřesů. Sázkové kanceláře uzavíraly sázky, zda Rusové stihnou vše připravit na velkolepou olympiádu v Soči. Závěrečný ceremoniál byl ovšem tak velkolepý, že zastínil i události na ukrajinském Majdanu. Ellen DeGeneres při uvádění Oscarů zavedla novou závislost v podobě selfie, což se stalo okamžitě internetovým hitem na všech sociálních sítích.  V Brazílii proběhlo dlouho očekávané mistrovství světa ve fotbale, ve Španělsku abdikoval král  Juan  Carlos  I.  Malajsijské  aerolinky  přišly  o  dva  letouny  a přemýšlejí o změně názvu. Princ Willian a Kate Midlleton  oznámili, že očekávají druhého potomka. Zapřísáhlý starý mládenec George Clooney se oženil. Ministrem financí v České republice se stal Andrej Babiš a národ začíná věřit, že bude konečně lépe. 

A jak jsem toto dynamické období prožívala já? Po ukončení studia jsem začala pracovat u jedné úspěšné obchodní firmy. Dva roky cenných pracovních zkušeností absolventa rychle unaví. A najednou to přišlo. Ta neodolatelná touha znovu vrátit a prožít život studenta, poznat něco nového, nové lidi. Měla jsem chuť to tady zabalit a vyrazit hlavně daleko a pryč z velkoměsta. Když jsem na stránkách své Alma mater našla výzvu pro absolventy, kteří se mohou přihlásit na zahraniční pracovní stáž, bylo rozhodnuto. Ani na okamžik jsem neváhala a šla do toho. A pak to nekonečné čekání na rozhodnutí. A vyšlo to! Byl to dar, který mě změnil další tři měsíce. Vůbec netuším, proč jsem si vybrala právě Litvu.  Ale v skrytu duše jsem toužila tuto zemi poznat.

V těle adrenalin z málem prošvihnutého letadla na Ruzyni. A za letu přemýšlím, jak to vše dopadne? Opustila jsem práci i pohodlí svého bytu a vyrazila do neznáma. A už je tu Vilnius a s ním kulturní šok. Můj nový byt jsem si představovala jinak. Přivítala mě špinavá kuchyň, studená voda v koupelně, bezdomovci a žebráci. K tomu chladné a deštivé počasí. Tak to byl opravdu těžký začátek. To se musí změnit a hned! Po přestěhování do nového a útulného bytu jsem ožila a město jsem si zamilovala. Usadila jsem se přímo v centu Vilniusu, pouhých pět minut od Katedrálního náměstí.  S výhledem na katedrálu a zvonicí jsem prožila krásné tři měsíce. Centrum Vilniusu právem patří mezi památky UNESCO. Mraky a nekonečný déšť vystřídalo sluníčko, které vykouzlilo na další tři měsíce úsměv na mé tváři. 

Pracovala jsem, sbírala, informace a nové nápady.  Setkávala se s lidmi, naučila jsem se základy litevštiny a propadla studiu ruštiny. Za pochodu jsem se naučila řešit vzniklé potíže a tak trochu vypilovala vyjednávání s cizími lidmi. Vyzkoušela jsem si smlouvání na trhu v litevštině s rusko-českým akcentem.  Naučila jsem se pracovat na sobě a rozvíjet svoji osobnost. Dozvěděla jsem se hodně zajímavých věcí o terapii uměním. Zamyslela jsem se nad tématy a problematikou, nad kterou bych se běžně nezamýšlela. Radovala jsem se z každého dne i z obyčejných věcí.  Vilnius a jeho památky mě okouzlily. Zdejší lidé jsou příjemní a usměvaví, ochotní kdykoliv pomoci. 

Nikdy bych nevěřila, jak dobrodružná může být cesta hromadnou dopravou, nakupování potravin v místním obchodě, objednávání jídla v restauraci, proplétání se mezi lidmi na ulici. Všechno je v této zemi jiné, zajímavé a kouzelné. Ve Vilniusu jsem poznala mnoho mladých lidí z celého světa. Naučila se díky nim větší toleranci a naslouchání. Získala jsem znalosti o jiných kulturách, náboženstvích a tradicích.  Seznámila se s lidmi, se kterými bych chtěla zůstat v kontaktu navždy. 

Během svého pobytu jsem získala zkušenost, že dobrovolnictví v neziskovém sektoru je zcela běžným jevem mezi litevskou mládeží. Zjistila jsem, že mladí Litevci jsou velmi ambiciózní a není na tom vůbec nic špatného.

Užívala jsem si svobody a cestování. Svět závratných změn a katastrof byl najednou pryč. Proč jsem se tady cítila tak dobře a bezpečně? V Litvě jsem se rozloučila se stresem i s pocitem spěchu. Lidé tady žijí a užívají si. Jsem opět v Praze a nechci, aby mě stres a spěch ovládaly.

Díky třem nezapomenutelným měsícům jsem nasbírala více zážitků, než za několik posledních let v Praze.  Zkrátka na cestách se dějí věci…  I když moje konto působí vytunelovaně, obohatila jsem konto zážitků, které mi nevytuneluje ani profesionál.

V Litvě jsem nechala kus sebe a kus svého srdce.  Chtěla bych se jednou vrátit.  Překrásná příroda a pohostinní lidé, to přece stojí za to.